Malé děti často pláčou. A to je normální: dítě projevuje přirozené emoce.
Pokud se dítě rozpláče jednou, neznamená to, že je plačtivé.
Možná se dítě opravdu setkalo s nějakým závažným problémem, na který reaguje emocionálně.
Rodiče musí v takové situaci jednat správně. Důležité je miminko podporovat.
Nemá smysl na něj vyvíjet psychický nátlak, zahanbovat ho nebo na něj křičet.
Kromě toho by se plačícímu dítěti neměly říkat následující fráze:
„Nebreč!“
Stojí za to opustit imperativní a rozkazovací tón. Dítě totiž může nabýt dojmu, že svým rodičům ubližuje.
Kromě toho bude dítě ještě více naštvané, pokud máma a táta zlobí. Snad bude jen více slz.
Hlasitý pláč samozřejmě překáží. Chci ho zastavit.
Ale je lepší pochopit důvody slz. Rodiče by také měli dát dítěti najevo, že rozumí jeho stavu.
„Neplač, nejsi holka!“
Velitelský tón spojený se snahou vnutit stereotypní myšlení situaci jen zhoršuje.
I chlapci mají právo na emoce. Nemá smysl ze svého syna dělat tajnůstkářského a odtažitého člověka.
„Crybaby-vosk!“
Zesměšňování a škádlení jsou také zbytečné. Takové výrazy pravděpodobně nedonutí dítě rychle přestat plakat.
Ale takové fráze mohou snadno snížit sebevědomí dítěte.
