3. května se v Sofii konala konference „Národní kardiologický plán“, kterou pořádala Asociace kardiologů v Bulharsku (DKB). Účelem diskuse je přijetí Národního kardiologického plánu 49. Národním shromážděním a vývoj programů institucí pro realizaci plánu a pro dosažení delšího a kvalitního života bulharských občanů.
Uveřejňujeme prezentaci prof. Dr. Ivana Grueva – vědeckého sekretáře Společnosti kardiologů, na téma „Včasná rehabilitace kardiovaskulárních chorob“.
„Rehabilitace kardiaků je vrací do normálního života a dělá se celosvětově, i když v nedostatečné míře. V Bulharsku prakticky chybí, ačkoli tam před lety byl. Srdeční rehabilitace by měla být nedílnou součástí klinické kardiologie. V evropském kardiologickém plánu jsou jasná data a kritéria, že rehabilitace by měla být dostupná, masová a pokrývat všechna kardiovaskulární onemocnění, včetně cévní mozkové příhody.
V Bulharsku trpí mnoho mladých pacientů kardiovaskulárními příhodami. Předepisujeme medikamentózní terapii, po které je jim doporučeno „žádná fyzická aktivita“. Následuje dekondice, deprese, snížená kvalita života a zvýšené riziko recidivy.
Jsou i aktivní sportovci, kteří mají infarkt a pak ignorují všechny rady o bezpečném cvičení a honí se za úspěchy z doby před infarktem. To se stává méně často, ale je to také nesprávné. Problém je v tom, že rehabilitační program nemá kdo zahájit a pacienti v něm pak samostatně pokračují v běžném životě.
Byl jsem editorem pokynů Evropské kardiologické společnosti pro srdeční rehabilitaci u pacientů se srdeční patologií. Jde o kvalitativní krok vpřed v chápání cvičení v kardiologii. Absolutně všichni kardiaci by měli být poučeni, aby co nejvíce cvičili
Bezpečné sportování a tělesná cvičení pro každého – pro celé spektrum kardiovaskulárních patologií, včetně dětských pacientů a pro mnohé seniory se srdečním selháním,“ komentoval odborník.
prof. Ivan Gruev
Doporučuje se provádět především fyzická vytrvalostní a silová cvičení různé intenzity a také jejich kombinace. Lze provozovat jakékoliv sporty s odpovídající mírou zátěže dle konkrétního pacienta. Předtím by měl být pacient vyšetřen kardiopulmonálním testem, aby se zjistily jeho schopnosti.
V Bulharsku se však tato metodika používá pouze ve sportu. Mnoho nemocnic toto vybavení má, ale je v rukou pneumologů. A po pneumologech nelze chtít, aby před kardiorehabilitací dělali zátěžové testy k posouzení fyzických schopností. Problémem je i ocenění tohoto výzkumu. Jde o komplexní studium kardiovaskulárního, plicního, pohybového, hematopoetického (krevní oběh, přítomnost hemoglobinu a tkáňového dýchání) systému.
Ale i bez něj lze určit prahové hodnoty srdeční frekvence, do kterých je pro každého pacienta bezpečné cvičit. Šestiminutový test chůze postačí před propuštěním pacienta k doporučení pohybu ve vhodných mezích. Test měří vzdálenost, kterou pacient ujde za 6 minut na rovném a pevném povrchu.
Pohybová doporučení pro primární prevenci a udržení zdraví jsou 150 minut týdně středně intenzivního cvičení nebo sportu. Je žádoucí zvýšit tuto zátěž na 300 minut a dělat to alespoň 4-5 dní v týdnu. Jde o zachování zdraví, ne o léčení, na což naše zdravotnictví klade důraz.
U starších osob je třeba dle možností doporučit i 150 minut pohybu týdně. I chůze je formou cvičení a měla by být podporována.
„Lidé s ischemickou chorobou srdeční by měli být testováni, aby se zjistilo, zda nemají indukovatelnou ischemii. Můžeme ji nejprve revaskularizovat a pak pokračovat ve cvičebním programu. Nebo spusťte program a pokud se objeví příznaky, proveďte revaskularizaci. To závisí na ejekční frakci a nalezených stenózách.
Cvičení a rehabilitace se doporučuje všem pacientům s ischemickou chorobou srdeční. Výhody se však časem zvyšují, pokud pacient pokračuje ve cvičení. Fyzické cvičení by mělo být nedílnou součástí léčby a mělo by se stát součástí života všech pacientů s koronárním onemocněním a se zkušenostmi s nehodami. Ve skutečnosti mají na Bostonské univerzitě přes 20 rehabilitovaných pacientů, kteří přežili akutní infarkt myokardu a kteří se zúčastnili 42 km dlouhého Bostonského maratonu.
Srdeční selhání je velkým problémem pacientů s předchozím infarktem myokardu. Postupem času se jejich funkce myokardu zhoršuje až k srdečnímu selhání. Tito pacienti by měli začít s nízkou úrovní cvičení, 3 až 5 dní v týdnu, v délce od 20 do 60 minut. Měli by být povzbuzováni k pohybu. I pacienti s velmi nízkou ejekční frakcí mohou zůstat v dobré fyzické zdatnosti, bez ztráty svalové tkáně, když se nepřestanou hýbat,“ dodává lékař.
Pouze v případě myokarditidy (zánět myokardu, zejména po covidu) by měla být úroveň fyzické aktivity snížena na šest měsíců, dokud se srdce nevzpamatuje ze zánětu. Při zánětu osrdečníku je omezení pohybu na tři měsíce a pak se lidé vracejí k plnohodnotnému sportování.
„Výsledky založené na kardiorehabilitaci jsou lepší než výsledky čistě medikamentózní terapie. Za jeden rok se celková mortalita snížila o 26 % a kardiovaskulární mortalita o 36 %. Počet rehospitalizací se během pětiletého období snížil o 31 % a riziko opakování kardiovaskulárních příhod se snížilo o 53 %. Neexistují téměř žádné léky, které by dosahovaly takových výsledků v randomizovaných studiích.
Také snižuje příznaky – únavu, dušnost atd. Celkový cholesterol se sníží o 5 %, triglyceridy o 15 %, index tělesné hmotnosti o 1,5 % a tuková tkáň se sníží o 5 %. Zároveň se zlepšuje sebevědomí pacientů, že jsou to úplní lidé. Krevní tlak klesá – systolický o 7 mmHg, diastolický o 2 mmHg bez ohledu na užívání antihypertenziv,“ shrnul specialista.
Mara KALCHEVA
