Dědění ze zákona má přesná a přísná pravidla. Dědit ze zákona mohou podle Občanského zákoníku jen příbuzní a některé spolužijící osoby zůstavitele.
Dědické právo upravuje Občanský zákoník a ten stanoví, že dědit ze zákona je možné a nejčastěji se tak děje, pokud zůstavitel nezanechal závěť, případně testament prokazatelně zrušil nebo pokud zůstavitel závěť sice vytvořil, ale rozdělil v něm jen část majetku ao zbývající části nerozhodl. Zároveň jde o nejrozšířenější způsob přechodu majetku z zůstavitele na dědice na Slovensku.
Závěť má přednost před zákonem
Důležité však je si uvědomit, že závěť má přednost před zákonem, proto pokud zůstavitel sepsal závěť, která splňuje všechny zákonné předpoklady, dědí se podle něj. V dědickém řízení se rozdělí dědictví na základě zákona i tehdy, je-li závěť neplatná nebo jestliže zůstavitel nerespektoval právo neopomenutelných dědiců. „Maloletí potomci zůstavitele musí dostat z dědictví po zůstaviteli alespoň tolik, kolik představuje jejich dědický podíl ze zákona, a plnoletí potomci musí dostat z dědictví alespoň tolik, kolik by představovala polovina jejich podílu, kdyby mělo dojít k dědění ze zákona,“ vysvětluje právnička Petra Kovářová zásadu, kterou musí zůstavitel dodržet.
Ze zákona se dědí i tehdy, pokud zůstavitel sice zanechal závěť vztahující se na celý zůstavitelů majetek, ale některý ze závětných dědiců nedědí, proto na jeho uvolněný dědický podíl nastupuje dědění ze zákona. Tento způsob dědění tedy přichází na řadu i tehdy, když dědic ze závěti dědictví odmítl, případně se stal nezpůsobilým dědit.
čtyři dědické skupiny
Dědění ze zákona probíhá ve čtyřech dědických skupinách. Okruh osob, které do nich patří, přesně definuje Občanský zákoník. Zákon do dědických skupin rozdělil případné dědice tak, aby rozdělení odpovídalo zejména rodinným a společenským vztahům zůstavitele. První skupinu dědiců představují zůstaviteli potomci a manžel.
Pokud zůstavitelovy děti nedědí, nabudou jejich dědické podíly stejným dílem jejich děti – vnuci zůstavitele. Nedědí-li ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci. V první dědické skupině platí následující pravidlo: zůstavitelovy děti mohou být samostatnými dědici. Takže zemřel-li svobodný nebo rozvedený rodič, jeho děti dědí v první dědické skupině. Neplatí to však pro zůstavitelova manžela. Pokud byl zůstavitel ženatý, ale děti neměl, přechází manžel automaticky do druhé skupiny dědiců, nemůže dědit samostatně.
Platí tedy, že pokud nedědí zůstaviteli potomci, dědí ve druhé skupině manžel, zůstaviteli rodiče a dále ti, kteří žili s zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří se z tohoto důvodu starali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu dědictví.
Není-li manžela a nebude dědit ani žádný z rodičů, nastupuje třetí dědická skupina, v níž dědí stejným dílem zůstaviteli sourozenci a spolužijící osoby. Za sourozence se podle právničky budou považovat i sourozenci s alespoň jedním společným rodičem. Sourozencem bude i sourozenec, který byl osvojen. Nedědí-li některý z nich, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti, tedy neteře a synovci zůstavitele. Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele, a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti. Na jiné osoby než osoby výslovně uvedené v zákoně se dědění ze zákona nevztahuje. Dědictví, které nenabude žádný dědic, připadne státu jako odumrt.
