Smlouvy se mají dodržovat, to vědí nejen právníci, ale i laici. No co v případě, že podepíšete smlouvu a teprve potom se ukáže, že byla uzavřena za nevýhodných podmínek? Dá se v takovém případě od smlouvy odstoupit? Řadí Barbora Lord z advokátní kanceláře Lansky, Ganzger, Jacko & Partner, sro
Dá se podepsaná smlouva zrušit nebo se od ní dá jen odstoupit?
Zásadou smluvního práva, mající svůj původ již v římském právu, je „pacta sunt servanda“ (smlouvy se mají dodržovat). V případě, že jedna nebo i obě smluvní strany již nemají nadále zájem ve smluvním vztahu setrvat, mohou jej ukončit, zrušit (dohodou nebo odstoupením).
Ukončit lze však jen takovou smlouvu, která byla uzavřena desky. Od neplatné smlouvy nelze odstoupit či ji zrušit jiným způsobem.
Za předpokladu, že smlouva byla uzavřena desky a nezanikla jejím splněním, resp. jiným způsobem (např. zápočtem), lze smlouvu ukončit dohodou obou smluvních stran nebo odstoupením.
Kterými zákony se při odstupování od smlouvy řídíme?
Právní režim odstoupení od smlouvy upravuje Občanský, ale i Obchodní zákoník. Odstoupení podle Občanského zákoníku budeme uplatňovat například. při spotřebitelských smlouvách (spotřebitelské smlouvy jsou všechny smlouvy bez ohledu na právní formu, kterou uzavírá dodavatel se spotřebitelem, přičemž dodavatelem rozumíme osobu, která jedná v rámci své obchodní nebo podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která jako podnikatel nejedná). Režim Obchodního zákoníku budeme aplikovat při smluvních vztazích vznikajících mezi podnikateli navzájem a mezi podnikateli a subjekty veřejného práva.
Má být možnost odstoupení již zakomponována ve smlouvě?
Odstoupení jako jeden ze způsobů zániku závazku lze sjednat ve smlouvě jako závazek pro jednu nebo obě smluvní strany. Dispoziční právo smluvních stran pak umožňuje dohodnout se, kdy, resp. za jakých okolností je možné od smlouvy odstoupit nebo možnost odstoupení determinuje (předpokládá) konkrétní právní předpis podle jednotlivých typů smluv.
Je snadné odstoupit od smlouvy? Odstoupení od smlouvy je jednostranným právním úkonem, k němuž není potřebný souhlas druhé strany, musí se však dostat do dispoziční sféry adresáta, to znamená, že druhá smluvní strana se o odstoupení musí dozvědět.
Nejvyšší soud SR ve svém usnesení ze dne 30. června 2009, sp. zn. 4 Cdo 111/2008 judikoval, že „pro odstoupení od smlouvy tam, kde smlouva byla uzavřena písemně, platí, že i odstoupení musí být písemné; jinak zákon pro odstoupení od smlouvy nevyžaduje žádnou zvláštní formu, proto odstoupit od smlouvy lze písemně i ústně“.
Ukončit lze jen takovou smlouvu, která byla uzavřena desky. Od neplatné smlouvy nelze odstoupit či ji zrušit jiným způsobem.
Z jakých důvodů se lze dožadovat zrušení smlouvy, resp. odstoupení od smlouvy?
Co se týče důvodů pro odstoupení, tak ty jsou, jak již bylo zmíněno výše, buď uvedeny přímo v zákoně (tíseň, nápadně nevýhodné podmínky) nebo jsou důvody odstoupení uvedeny u jednotlivých smluvních typů nebo si je vyspecifikovaly smluvní strany v rámci smluvní volnosti.
Odstoupením se smlouva ruší od samého počátku, ex tunc, pokud se smluvní strany nedohodly na jiném (např., že se odstoupení týká jen části plnění). Dojde-li ke zrušení, znamená to, že smluvní strany se musí mezi sebou vzájemně vyrovnat podle zásad o bezdůvodném obohacení, tedy vrátí si to, co si již plnily.
Ten, kdo už byť jen částečně ze smlouvy plnil, nemůže od smlouvy odstoupit, a to ani v případě, že poskytne odstupné.
Kdy je smlouva považována za nevýhodnou?
Za nevýhodnou smlouvu můžeme považovat například smlouvu, která obsahuje nepřijatelné podmínky či nekalé obchodní praktiky, resp. vzájemná práva a povinnosti jednotlivých stran jsou ve značném nepoměru.
Kdo posuzuje a odebruje nevýhodnost podmínek uzavření smlouvy?
Při posuzování nevýhodnosti smluvních podmínek (ve spotřebitelských vztazích) budeme vycházet z právní úpravy obsažené v Občanském zákoníku, která v § 53 ods. 1 obsahuje tzv. generální klauzuli nepřijatelných smluvních podmínek. Tato generální klauzule je však definována velmi obecně, což umožňuje ji vykládat velmi široce a i praxe soudů je v tomto případě velmi různorodá, ale lze se ustálit, že v případě pochybností je uplatňován princip „ochrany slabší smluvní strany“, tedy spotřebitele.
Od kterých smluv lze odstoupit? Kdy lze odstoupit od kupní smlouvy nemovitosti? Kdy lze odstoupit od koupě zboží v obchodě?
Co se týká kupní smlouvy nemovitosti, tak pro ni platí písemná forma (§ 46 občanského zákoníku), přičemž projevy účastníků musí být na téže listině. Stejně písemná forma je obligatorní i pro úkon odstoupení. V případě kupní smlouvy na nemovitost přichází v úvahu nejčastější odstoupení pro prodlení dlužníka (§ 517 občanského zákoníku) či pro vady nemovitosti, o kterých prodávající v době převodu věděl a kupujícího na ně neupozornil (§ 596 a násl. občanského zákoníku) a které činí věc neupotřebitelnou. V případě vyskytnutých vad na předmětu koupě (nemovitosti) však kromě odstoupení může kupující žádat od prodávajícího i přiměřenou slevu ze sjednané ceny podle rozsahu a povahy vady.
Od ostatních kupních smluv lze odstoupit buď z důvodů uvedených přímo v zákoně (tíseň, nápadně nevýhodné podmínky), nebo jsou důvody odstoupení uvedeny u jednotlivých smluvních typů nebo si je vyspecifikovaly smluvní strany v rámci smluvní volnosti.
