V pátek 2. června je Světový den poruch příjmu potravy (PPP), během kterého organizace z celého světa šíří o tomto tématu osvětu a informace. Slovenský projekt Chuť žít v letošní kampani upozorňuje na to, že život, který lidé s tímto onemocněním ukazují svému okolí, se často výrazně liší od toho, který prožívají ve svém nitru.
„Může být náročné zpozorovat PPP ve svém okolí, protože lidé toto onemocnění často skrývají, zatajují, případně sami nevědí, že mají problém – přejídání například mylně připisují slabé vůli,“ říká psycholožka Veronika Kolejáková. Restriktivní stravování se tak schová za zdravotní dietu, excesivní cvičení proběhne v noční hodině a záchvat přejídání se děje, když je člověk úplně sám.
To, že člověk ztrácí kontrolu nad svým chováním – jak se to děje například při záchvatovém pojídání – mohou doprovázet silné pocity studu. Co když nás okolí odsoudí? Naopak při mentální anorexii sehrává manipulace s jídlem jakousi formu „kontroly“ nad životem a svým prožíváním, berličky, které se nechceme vzdát. V obou případech to pro člověka s PPP znamená, že svůj problém musí utajit.
Nemoc, která nutí lhát
Spektrum PPP zahrnuje několik onemocnění včetně mentální anorexie, bulimie či diagnózy záchvatového přejídání. I když symptomy jednotlivých onemocnění jsou mírně odlišné, spojuje je určitá forma manipulace s jídlem a propojení vlastní sebehodnoty se štíhlostí.
„Jedná se o silné přesvědčení, že jen když mám svoji hmotnost a stravu pod kontrolou, dokážu být milovaná, vnímaná a akceptovaná. Tento „filtr“, přes který vnímáme svět, se v nás buduje během celého života již od dospívání. Často si ho zvědomíme až v léčbě, ale přesto je obtížné jej měnit. Dnes však vím, že se to určitě dá,“ přibližuje vnitřní prožívání Zuzana Čižmárová, uzdravená z mentální anorexie a aktuálně peer konzultantka* v projektu Chuť žít.
Nejrizikovější období pro vznik onemocnění je právě dětství a dospívání. Pokud se však onemocnění nepodchytí včas, ideálně is odbornou pomocí, může přetrvat roky až do dospělosti. Nedá se rozpoznat jen na základě vzezření ani podle pohlaví – PPP se týkají jak žen, tak i mužů (¼ lidí s onemocněním tvoří chlapci a muži). Odbornice v Chuť žít doporučují všímat si 3 kategorie symptomů:
1. změny stravování (zmenšení porcí, vynechávání některých jídel, počítání kalorií, vyhýbání se stravování, neobvyklé výmluvy, nadměrné jídlo – zmizení velkého množství potravin apod.)
2. změny chování a přežívání (izolace, vysoký food focus, náhlá změna stylu oblékání, náladovost nebo podrážděnost apod.)
3. fyzické změny (náhlá nebo rychlá ztráta hmotnosti či časté změny hmotnosti, citlivost na chlad, známky častého zvracení – oteklé tvář/čelist, mozoly na kloubu nebo poškození zubů, mdloby, únava, vypadávání vlasů)
Nestačí „začít normálně jíst“
„Ve společnosti stále panuje nepochopení tohoto onemocnění, zejména ve formě mýtů jako „stačí se jen normálně najíst“. PPP jsou komplexní onemocnění, a tedy témata výživy, emocí, sebehodnoty, kompenzací či naděje k uzdravení se často prolínají,“ vysvětluje nutriční specialistka Tatiana Kyseľová a vyzdvihuje, že obzvláště u dětí s PPP je důležitá podpora a přítomnost rodiče.
„Cesta za uzdravením byla náročná, ale s odstupem času vnímám i to, jak nás tato zkušenost s dcerou sblížila a semkla,“ popisuje léčbu Dana Čižmárová, matka uzdravené Zuzany.
Uzdravení je možné, potřebná je komplexní pomoc odborníků
PPP patří mezi duševní onemocnění s nejvyšší úmrtností z psychických poruch, způsobují však potíže i na fyzické úrovni. K léčbě je proto nezbytné přistupovat celostně. Projekt Chuť žít vyzdvihuje, že komplexní přístup k léčbě založený na vzájemném působení různých odbornic a odborníků se ukazuje efektivní iv zahraničí.
„Pokrytí nákladů na odbornou pomoc však pro mnohé rodiny představuje finanční zátěž. Proto při příležitosti Světového dne PPP spouštíme kampaň, do které se může zapojit i veřejnost a pomoci nám zajistit tým odborníků deseti rodinám, které si to nemohou dovolit,“ říká zakladatelka projektu Chuť žít Valentýna Sedileková.
