Dr. Krum Voinov se narodil v Dupnitse v roce 1979. Nejprve vystudoval střední školu se zaměřením na biologii ve svém rodném městě a poté Fakultu zubního lékařství Lékařské univerzity v Sofii. Po ukončení vzdělání nastoupila do praxe u Dr. Velikové, současně pracující na klinice Medstom. Od roku 2013 působí pouze ve vlastní praxi. Mluvíme s doktorem Voinovem o jeho volbě povolání, mají Bulhaři kulturu, pokud jde o zdraví ústní dutiny a jak se správně starat o naše zuby.
– Dr. Voinove, byl váš sen stát se zubařem?
– Neřekl bych sen, ale každopádně jsem chtěl studovat něco, co souvisí s medicínou. Proto jsem při přihlášce na střední školu chtěl, aby to bylo s biologickým profilem, abych se pak mohl hlásit na medicínu nebo zubní lékařství. Nikdo z mé rodiny se tomuto oboru nevěnuje. Ani si nedokážu vysvětlit, proč jsem tohle chtěl studovat, možná mě to zajímalo a stále zajímám.
Lidový recept odstraní zubní kámen za 2 minuty
– Přijímáte to jako povolání?
– Ano, mohu říci, že je to spojení koníčku a práce. Ve skutečnosti je třeba rozlišovat mezi koníčkem a prací. V tom smyslu, že pro hobby se dají dělat kompromisy, nějaká očekávání včas a některé věci nedotáhnout do konce. Ne že by se v práci nesměly chyby. Věci by měly být stále profesionální, protože to ovlivňuje i ostatní lidi. Zejména v práci související se zdravím lidí.
– Jsi velmi zaneprázdněný, nechtěl jsi prostě jednoho dne vstát a odejít?
– Ten den může přijít, ale ještě nepřišel.
– Naučil se Bulhar starat se o své zuby?
– Učím se víc a víc, protože stomatologii se věnuji již 16 let a od začátku – v roce 2002, kdy jsem začínal, to bylo asi takto: lidé hledali pomoc hlavně tehdy, když ji potřebovali – něco bolí, je to oteklý, je tu estetický problém, uvědomil si, že teď je jeho čas, zatímco za posledních 10 let se věci obrátily směrem k tomu, že si lidé uvědomili, že je lepší včas podniknout jakékoli kroky pro své zdraví. Nejen pro vaše zubní zdraví. Protože vždy je výhodnější, jednodušší a rychlejší něčemu předcházet, než to následně léčit. Proto se ve své praxi snažím obvolávat pacienty, kteří jsou nastálo v 6 měsících. Je pro mě snazší sledovat jejich stav, pracovat s velkým kontingentem lidí, které znám a kteří ke mně pravidelně docházejí, a pro ně samotné je to výhodnější, než přijít, když je problém. Není to tak, že by se problémy nevyskytovaly ani u pacientů, kteří k nám pravidelně přicházejí, ale snažíme se incidenty minimalizovat. Spíše dbejme na prevenci. My Bulhaři se začínáme učit, včetně mě, že je lepší věnovat trochu času prevenci než hodně léčbě.
– Jaké jsou nejčastější nemoci?
– Nejčastější onemocnění v poslední době souvisí se skřípáním zubů, přičemž poslední století představovaly největší problémy kaz a jeho komplikace. Nejčastější problémy přitom souvisí se skřípáním zubů ze stresu. Noční broušení – bruxismus a bruxomanie a následky spojené se změnou dolního čelistního kloubu, s bolestí svalů, problémy se samotnými zuby a skusem. Kromě toho jsou ale velkou pohromou problémy s parodontem, protože 1/3 pacientů má paradentózu a její kruté následky. Kazy samozřejmě a jeho komplikace, pulpitida a paradentóza, jsou klasikou žánru, ale v poslední době velký stres mezi lidmi, zejména mezi mladými lidmi, vede k nervóznímu či nočnímu skřípání zubů s následným odstraněním a všemi dalšími důsledky, které postupujte pro celou oblast obličeje – čelisti.
– Co by v tomto směru měli lidé dělat, aby se ochránili?
– Velmi jednoduchá otázka s velmi obtížnou odpovědí. Univerzální recept, jak se vypořádat se stresem, podle mě nikdo nedá. Každodenní život je dynamický, každý pro sebe hledá způsob, jak se vypořádat se svým problémem a dle mého názoru ho najde málokdo. A místo toho, aby se problém zabýval, se zhoršuje. A to ovlivňuje nejen v mém oboru, ovlivňuje to celkový zdravotní stav člověka v dimenzích, které ani netušíme. Proto neexistuje recept. V současné době se v této oblasti snažíme léčit spíše následek než příčinu. Takové statistiky se ukazují nejen v Bulharsku, ale také v Evropě a na celém světě. Tento problém je ještě hlubší ve vyspělých zemích. Co by se mělo dělat jako prevence, panebože, to nevím.
– Co si kromě zatnutí zubů lidé pletou s prevencí? Posledním trendem je, že když si čistíme zuby, kartáček by předtím neměl být mokrý, protože není dobrá přilnavost k pastě? Je to pravda nebo je to mýtus?
– Konkrétní otázka má následující odpověď. Ano, štětec je lepší nenamáčet. Ať už se jedná o hlavici elektrického kartáčku, ultrazvukové nebo tradiční ruční kartáčky. Navlhčením štětin štětce před použitím se snižuje jejich abrazivita. Vlastně tím, že se pasta nanese na kartáček, když se roztírá po zubech, dochází k takovému slinění, že už od samotného použití navlhne. To není tak důležité. Pravdou je, že nejdůležitější je věnovat tomu dostatek času – alespoň 2-3 minuty. Ani ne tak času, ale vynaložit dostatečné úsilí, abyste kartáčovali všude a silně. Čištění zubů je čištění zubů. A co se týče, děláme v prevenci něco špatně? Je to v následujících směrech – aby člověk trávil dostatek času a denně (ráno i večer), aby si dobře čistil zuby. Je běžné, že člověk řekne: „Čistim si zuby.“ Myje si je a každý den, ale nedělá to dobře. To je úkol pro nás stomatology, abychom ukázali, jak správně čistit zuby, čím čistit a používat prostředky k čištění mezizubního prostoru. Tam, kde lidé vůbec nevěnují pozornost nebo tak činí zřídka a náhodně. Jaké ústní vody mají používat a mají je vůbec používat, v jaké situaci je používat. Důležitý je ale samozřejmě i způsob stravování.
Zbavte se zápachu z úst za pouhých 5 minut
– Jací jsou tedy největší nepřátelé zubů z hlediska potravy?
– Obvykle chipsy, svačiny, vafle, lízátka, žvýkačky, lízátka. Věci, které jsou v kontaktu se zuby po dlouhou dobu a zůstávají bez následného pití tekutin nebo vody, dělají velké problémy. Další věcí, na kterou lze preventivně dbát, je to, jak často by měl člověk chodit na vyšetření zubů. Již jsme se vyjádřili, že správný rytmus je v 6 měsících jednou. Za určitých podmínek i častěji. Lidé s paradentózou – jednou za 3-4 měsíce. Lidé, kteří mají zvýšený sklon k onemocněním sliznic, také každé 3-4 měsíce 1x. Ale s návštěvou každých šest měsíců, což je běžná praxe, lze odhalit mnoho problémů. Slizniční, ortodontické, na samotných zubech, na dásních, na krku, také, které lze včas vyřešit a zabránit jejich vzniku. Mám-li to shrnout – pokud možno správnější strava, správné a pravidelné čištění zubů, pravidelná prevence u zubaře jsou 3 věci, které člověk může udělat ryze prakticky, ale elementárně, aby řekl: „Beru dobře“ starej se o svá ústa.“
– S jakým nejmarkantnějším případem jste se ve své praxi setkal a na který si vzpomenete?
– Většinou si v naší praxi člověk nejčastěji vzpomene na neúspěchy. Neúspěchy učí, ne tak dobře vyřešené případy. Není tedy jediný případ, který bych mohl označit za nápadný. V každodenním životě se neustále setkáváme s nejrůznějšími případy jakékoli povahy. Z čistě psychologického hlediska existují případy svérázné, zvláštní nebo těžké. Z pacientových očekávání konečného výsledku. Je pravda, že ke zklamání dochází, když konečný výsledek, kterého se dosáhne, neodpovídá představě daného člověka. Mohou nastat obtíže nebo zvláštní případ z obecného lékařského hlediska. Existuje například mnoho pacientů, kteří mají běžné nemoci, které musíme vzít v úvahu. Někdy dochází ke kombinaci několika nemocí a pak přijdou na pomoc konzultace s dalšími odborníky, povolení a příprava od nich. Pomoc kolegů jako jsou ortodontisté, stomatochirurgové, parodontologové, se kterými spolupracujeme, abychom byli schopni daný případ řešit. Existují také pozoruhodné případy týkající se klinického obrazu. Jsou lidé, kteří mají ústa velmi zanedbaná, jsou lidé, kteří mají řadu problémů, ale pozor na drobný estetický problém. Tak nápadné, podivné nebo obtížné případy jsou běžné, ale některé z nich nemohu upřednostnit.
Ale pamatuji si svůj první případ po promoci zubaře. Měla noční službu, kde vůbec první pacientkou v mé praxi byla těhotná žena. Za 2-3 týdny měla rodit a měla vážný problém – paradentózu a bylo to na zkoušku. Jednak proto, že to byla první pacientka, jednak proto, že jsem proti pacientce sama bez cizí pomoci na noční službě a navíc – těhotná pacientka, která čeká na pomoc.
– V poslední době také vidíme v médiích, že lidé bojují o to, aby vizuálně vypadali dobře. Dýhy jsou umístěny. Je to správné nebo špatné?
– Je správné, aby se o sebe člověk staral sám. V tomto smyslu je správné, aby věnoval pozornost svým zubům, tomu, jak vypadáme. Není správné, když se z lékařského hlediska dělají kompromisy pouze ve vztahu k uspokojení estetických požadavků pacienta. A často ani neví, co chce. Proto navrhujeme řadu předběžných opatření, jako je rozhovor mezi zubním lékařem a pacientem; mezi zubním lékařem, pacientem a zubními techniky, kteří nakonec vyrobí budoucí konstrukci včetně fazet; předběžné modelování, které nám ukáže, jaký může být očekávaný estetický výsledek, přenesením této modelace do úst pacienta. Ale to, že se člověk chce věnovat sobě a své estetice, není chyba. Důležité v rozhovoru je přiblížit se k pozicím mezi možným, skutečným a tím, co pacient požaduje.
– A kam směřují budoucí trendy ve stomatologii?
– Velký důraz je kladen na estetiku, protože stále více lidí věnuje pozornost tomu, jak vypadají. Trendy souvisí se zlepšováním technického zabezpečení, existuje mnoho technologických řešení, která nám pomáhají a velmi rychle se rozvíjejí. Vylepšují se materiály, které používáme, je tu dostupnost informací, skvělá komunikace s kolegy z Evropy i ze světa, přednášky zahraničních lektorů, osobnosti ze stomatologie, které nás navštěvují a od kterých se můžeme učit. Existuje tendence lépe stmelovat tým, aby byl ve službách pacienta. Trendy jsou zlepšování technického zabezpečení, rozvoj v oblasti materiálové vědy, ale i realizace praxe a v neposlední řadě prohlubování vztahu s pacientem formou rozhovoru – co očekává, jak toho dosáhnout, popř. nakonec dosáhnout dobrého výsledku.
– Máte možnost odjet do zahraničí, proč jste si vybral Bulharsko?
– Nikdy jsem nepřemýšlel o odchodu nebo životě v zahraničí. Život v Bulharsku se mi líbí. Tady je moje žena, tady jsou moje děti, tady jsou moji příbuzní, tady je většina mých přátel, tady je moje praxe. Všechno ostatní, o co se musím starat, mě uspokojuje a miluji svou zemi. Ne z nějakého pomýleného vlastenectví. Prostě místo, kde žiji, doba, ve které žiji, a lidé, se kterými žiji, mě uspokojují a nechci nic víc než to.
Myslím, že v Bulharsku je dost příležitostí, aby člověk mohl praktikovat naši práci. Řekl bych, že více příležitostí bych získal i v zahraničí, protože úspěchy mnoha, velmi vyspělých zemí jsou také úspěchy pro Bulharsko okamžitě prostřednictvím různých kanálů a způsobů. Možnost školení, přístupu k informacím, kolegům, kteří pracují v zahraničí, kde jsou inovace, a některým kolegům, kteří pracují paralelně v zahraničí a Bulharsku, nás neizoluje, jako tomu bylo v minulosti, ale nutí nás k empatii. se zbytkem světa. Ve skutečnosti nejsme mimo svět. Jsme v Evropě a ve světě, takže nevidím nic, co by mi cizí země, ať je jakákoli, mohla dát víc, než mi dává život a práce u nás.
Tsanka DONKOVÁ
